Komunitní plánování sociálních služeb v současné teorii a praxi

Monografie si klade za cíl představit komunitní plánování sociálních služeb v České republice jako dynamicky se rozvíjející nástroj zajišťování dostupnosti sociálních služeb a plánování jejich rozvoje na určitém území tak, aby odpovídaly místním specifikům i potřebám občanů. Jedná se o moderní, v zahraničí používanou manažerskou metodu, která je v České republice využívána i v oblasti sociální ekonomiky. Na úrovni krajů je dnes zpracování střednědobého plánu sociálních služeb (komunitního plánu) povinné. Přestože na úrovni obcí je tato činnost zákonem stanovena fakultativně, teorie i praxe v oblasti plánování sociálních služeb ukazuje, že nejefektivnějším nástrojem k zjišťování potřeb uživatelů a potřebnosti sociálních služeb je právě metoda komunitního plánování, k níž se řada obcí či jejich dobrovolných svazků hlásí.

Jednotlivé kapitoly pokrývají témata, jakými jsou společenská legislativní východiska komunitního plánování sociálních služeb v ČR; základní charakteristiky a definice komunitního plánování a jeho principy a hodnoty; účastníci komunitního plánování; klíčové jevy jako dostupnost sociálních služeb, potřeby uživatelů sociálních služeb a metody jejich zjišťování; jednotlivé fáze procesu komunitního plánování; zjišťování potřeb uživatelů sociálních služeb, participace uživatelů a některé důvody malé míry jejich zapojování do procesu komunitního plánování; specifika a metody zapojování uživatelů do komunitního plánování; zapojování veřejnosti do plánování sociálních služeb; kritéria kvality plánování sociálních služeb; nové přístupy k zjišťování potřeb uživatelů; stručný exkurz do komunitního plánování sociálních služeb na Slovensku.

PaedDr. Miroslav Pilát, Ph.D., v současné době přednáší na Slezské univerzitě v Opavě a je akreditovaným krajským metodikem a vzdělavatelem komunitního plánování sociálních služeb. V této oblasti působí i jako supervizor, je rovněž supervizorem v pomáhajících profesích. Metodě komunitního plánování se jak v teoretické, tak zejména praktické rovině, intenzivně věnuje od roku 2004. V roce 2009 obhájil dizertační práci na téma Metoda komunitního plánování v novém systému sociálních služeb.